Téma týdne.

Srdce

8. června 2018 v 11:43 | Věrča
Někteří lidé mají srdce na pravém místě!
Jiným stouplo srdce do hlavy ...
Leckdo má místo srdce kalkulačku ...
Pár jedinců jako by mělo srdce z ledu ...
Jsou mezi námi tací, kteří nemají srdce vůbec ...
Spoustě lidí spadlo srdce do kalhot ...
Muži ho mívají též v kalhotech, ale u poklopce ...
Jak jsem na tom já?...
Na pravém místě bohužel srdce nemám ...
Od malička mně říkali, že mám srdce trochu vedle ...
Opravdu! Snad víc uprostřed nebo co ...
Během let došlo k určitým posunům ...
Vím, kde se mé srdce nachází teď ...
Skončilo o něco níž ... v žaludku ...
Má to zásadní vliv na můj život ...
Dostanu hlad znervózním a vztekám se ...
Když se dobře najím, připadám si jako v ráji ...
Jestliže jedu na výlet, jedině s obědem ...
Ceklově, pokud by jste něco potřebovali ...
Kus žvance a máte mě na lopatě ...
Špatný den, stačí si koupit něco dobrého ...
V případě velké rozladěnosti to ještě zapiju ...
Dá se říci, že zapadám do určité rovnice ...
Plné břicho rová se srdce na pravém místě!
Velice ráda bych se více rozepsala,
ale blíží se čas oběda!...

Květy života ...

1. června 2018 v 13:30 | Věrča
Děti nám v životě již připravily a je nám jasné,
že ještě připraví nejednu horkou chvilku...
Uvedu pár příkladů, mých pět nej trapasů,
kdy jsem se opravdu orosila ...zapotila ...

1. Eskalátory
Míříme ven s obchodním domě ...
Já a moje tříletá dcera ...
Nákupní košík přetéká ...
Parkujeme v garážích ...
Dojdeme k eskalátorůn ...
Najedu na ně s vozíkem ...
Podávám dceři ruku ...
Ona nenastoupí, já jedu ...
Panikařím ...
Dcera spouští srdcervoucí pláč ...
Lidé se zbíhají ... co se to děje ...
Buď nechám jet košík samotnej ..
Co když ujede a někoho zabije ...
Nebo se pro dceru vrátím, až
bude košík v bezpečí dole ...
Ta minuta, nebo dvě ...
Než jsem dojela dolů ...
A vyběhla nahoru ...
Byla ... nekonečná ...

2. Koberec
Dcerka se neustále svlékala ...
Když byla maličká ...
Malinko jsme se obávali,
aby jí to nedrželo ještě v patnácti ...
Bylo ji kousek přes rok ...
Popíjeli jsme kávu u švagrů na návštěvě ...
Naše holčička tam pobíhala na Evu ...
Najednou se zastavila ...
Uprostřed obýváku ...
Začala čůrat ...
Byl tam koberec ...
V barvě slonové kosti ...
........NOVÝ..........

3. Ztracené dítě
Nakupujeme ...já ...dcera tři roky ...
Malá už nechce sedět v košíku ...
Vyndám ji ...
Pobíhá kolem mě ...
Plete se mi pod nohy ...
Najednou je pryč ...
Hlava přehrává nejčernější scénáře!
Někdo jí sebral, už ji nikdy neuvidím ...
Pobíhám sem a tam ... nikde není ...
Proč jsou obchodní domy tak velké ...
Oslovuji prodavačku ... hledáme ...
Během několika minut ji nacházíme ...
Stojí v oddělení časopisů a čte si ...
Možná jste tehdy slyšeli ránu ...
To mě spadl kámen ze srdce!

4. Vánočka
Dcera je malinko oplácaná ...
Chodíme k nutriční terapeutce ...
Předkládáme sepsaný jídelníček ...
Nějak jsem na to zapomněla ...
Napsala jsem ho v práci ...
Tak, aby to vypadalo, že se
snažíme a zároveň občas hřešíme...
Paní terapeutka jídelníček pročítala ...
Něco pochválila něco vytkla ...
Terapeutka:"Tu vánočku by neměla,
a když tak pouze jeden plátek."
Do toho horlivě skočila dcerka:
"Vánočku jsem neměla, tu já vůbec nejím!"
...
5. Proč?
Tohle začalo jeětě, než jsem měla děti ...
Kamarádky a kolegyně rodily jedna přes druhou ...
A tak rádi se s miminkem pochlubily ...
Samozdřejmostí byla pochvala ...
Něco jako, že takhle krásnou holčičku,
chlapečka jsem ještě neviděla ...
Záhy vyšlo na jevo, že děti něco takového
jako jsem já také jak živ neviděli ...
Líbyla jsem se jim patrně o dost méně,
než oni mě ...
Chápete to???
Kdyby kdokoliv, ale já? ...
Já ne ně s úsměvem a oni ...
Ty mrňata jakmile mě uviděli,
spustili neuvěřitělný řev ...
Zbrunátněli, ječeli, slzy se řinuly proudem ...
Ani vlastní matka je nedokázala uklidnit...
Velmi brzy jsem pochopila ...
Lepší bude těm sirénám nechodit na oči ...
Pro jistotu se tím řídím dodnes ...

Jo děti to jsou květy života...

Ať žijí trapasy!

31. května 2018 v 13:20 | Věrča
Asi se shodneme, že trapasy člověk zažívá denně ...
Jestli mezi tyto lidi nepatříte, jste dítě štěstěny ...
I když není ten život bez trapasů nuda???....
Každopádně já jsem přímo expert na trapasy ...
Beru to tak, že trapasy jsou kořením života ...
Napíšu mých pět nej, jako průřez životem ...

1. Ve druhé třídě jsem seděla s klukem,
docela jsme si rozuměli. Svačina byla vždy
o velké přestávce po druhé hodině!
Jednou jsem se spletla a rozprostřela ubrousek,
vyndala svačinku už při první přestávce ...
Můj spolusedící se podivil a upozornil na omyl!
Zamluvila jsem to s tím, že se dívám co mám dobrého.
Cítila jsem se tehdy strašně, nemožně a poníženě!
Jíst už po první hodině! Zčervenala jsem určitě až na ...
Dnes je jiná doba, děti kolikrát jedí i při hodině ...

2. Bylo mi slaských šestnáct ...
Dostala jsem za úkol nakoupit ...
Nákup nebyl problém ...
Ale představa jak táhnu igelitku ...
Nedejbože být viděna pěkným klukem ...
No nějak to musím zvládnout ...
Kráčím s nákupem směrem k autobusu ...
Byl sníh, záhy se ukázalo, že i náledí...
Pod sněhem byla souvislá vrstva ledu ...
Šla jsem docela rychle, ať jsem vidět co nejméně ...
Uklouzlo mi to ve chvíli, kdy jsem procházela kolem
trolejbusové zastávky, kde čekolo spousta lidí ...
Nohy vylítly nahoru, ruce se nekontrolovatelně zamrskaly ...
Tvrdě jsem dopadla!...
Igelitka se válela o kus dál, vyčuhoval chleba ...
Rohlíky ležely úplně mimo tašku!...
Vše jsem si potupně sezbírala ....
Neohlížela se na pravo ani nalevo a pryč ...
Potlučená nasedám do autobusu ...
Teče mléko!!!...

3. a 4. Autoškola ...
Instruktor už mě docela věřil ...
Na jízdy si přinesl šálek s kávou ...
Řekl v klidu a pomalu se rozjeď ...
Opravdu jsem se snažila, přísahám!...
Jenže můj rozjezd nebyl ani rozjezdem ...
Nazvala bych to spíše rozskokem ...
Po třech skocích a dvou škubancích ...
............jsme jeli........................
Bohužel káva se v hrníčku neudržela ...
Tedy, alespoň její většina ne .............
Instruktor řval něco o opařených kou....
Vícekrát na hodinu jízd s kávou nedorazil...

Nastal čas zúrošit co jme se naučili ...
Testy jsem zvládla napoprvé ...
Kdežto jízdy se trošku zkomplikovaly ...
Nevím jestli to bylo poprvé, nebo po druhé ...
Ano jízdy jsem opravdu udělala na potřetí ...
Zkouška probíhala nadějně ...
Každou chvilku měl být konec ...
Komisař navigoval na světlech do prava ...
V tom se to stalo, červená, oranžová, zelená, jedu ...
Neuvědomila jsem si, že tam je přechod ...
Bohužel se na přechodu nacházel chodec ...
Se slepeckou hůlkou ...
Prosvištěla jsem těsně před ním ...

5.Rozbily se nám plynové vzpěry u kufru auta.
Což znamená, že kufr nedrží otevřený!
Manžel neměl čas vzpěry koupit ....
Já naopak potřebovala nutně nakoupit ...
Vyřešil to řekněmě profesionálně!
Dal mi do kufru tyč a tou si kufr podepřu!
Nezačínala žádná akce ...
Přesto bylo parkoviště plné ...
Ve chvíly, kdy jsem kufr podepřela,
začala dávat nákup do auta ...
Nikdo samozdřejmě nekoukal ...
Všichni se tvářili, že je to naprosto běžné ...
Připadala jsem si ...
Jako největší blbec ...

To je počteníčko ...

31. května 2018 v 10:18 | Věrča
Za celou základní školu jsem přečetla pouze Broučky ...
Dodnes si na to občas vzpomenu, docela mě to chytilo ...
Následovala dlóuhatánská pauza ....
Prodávala jsem tehdy v dárkovém zboží ....
Slečna z protisměny četla a knihu nechávala v obchodě ...
Tak jsem se jednoho dne do té její knihy začetla ....
A od těch dob čtu s menšími pauzami stále ...
Kdo mě opravdu dobře zná, dávno to ví ...
Ti kteří to nevědí a náhodou se to dozvědí ....
Bývají překvapeni ......
Ano ta známá pařmenka, co se dokáže vylít jak váza ..
......................čte.......hodně čte.........čte knihy???...
Žánrově mohu trilleri, krimi, romantiku, společenské romány ...
Už mám oblíbené autory, kteří většinou nezklamou ...
Hodně dám na bestseller, i když zde musí člověk opatrně ...
Ne vždy je to záruka!...............
Tolik k úvodu mého sebeodhalení .........
Nyní představím mých pět nej .............

Já, Poutník Terry Hayes

Naprosto excelentní dílo, kde vše souvisí se vším ...
Doporučuji pro náročnější čtenáře ....760 stran ...
Nahlédnutí pod pokličku, tak tané špionážní služby,
že nikdo neví o její existenci .....................
Ukázka možnosti, jak se zrodí terorista .............

Temné kouty Gillian Flynnová

Tento psychotriller udrží čtenáře celou dobu v napětí ...
Čtete jako o život, žene vás to dopředu ...
Něco vás rozčiluje a z něčeho zůstává rozum stát ...
Na konci mi doslova ......... spadla brada!!!

Přítelkyně smrti Bernhard Aichner

První díl trilogie, zároveň nejlepší ...
O mladé ženě.........funebračce........
Svým způsobem ji chápete .............
Zároveň čete s takovým údivem,
že máte pusu dokořán ...........

Sedmilhářky Liane Moriarty

Tato spisovatelka má všechny knihy výborné.
Pokud vás zaujme první budete si přát přečíst všechny ...
Zajímavý příběh, kde se jasně ukazuje, že vše je
vlastně úplně jinak, než to vypadá ...

Dívka, již jsi tu zanechal

Jojo Moyesová

Autorka často prolíná minulost a současnost.
Její příběhy jsou silné a mají hloubku ...
Vyprávění zasahuje do první světové války ...
Kniha plná emocí, která mě silně zasáhla!

Konec?

24. května 2018 v 8:00 | Věrča
Začátek je začátek, chvilku trvá ...
...než děj strhne pozornost ...
...než se vše rozjede ...
A už jsme polapeni,
určitou dobu žijeme příběhem.
Žene nás zvědavost a nedočkavost ...
Nemůžeme se dočkat rozuzlení...
............KONCE..................
Kolikrát jsem si říkala, že
si tu knihu vychutnám ...
Nebudu spěchat ...
Ono to nejde ...
Jste vtaženi do děje ....
Hltáte slova, stránky ...
Toužíte po jediném ....
Zjistit jak to dopadne ...
Dostat se na konec ...
Konec je u knih klíčový!
Může být dobrý, špatný ...
Očekávaný, překvapivý ...
Pokud je u knihy dobře napsaný konec,
přenese to knihu o levl výš ...
Nejlepší konec je takový, který by vás
ani ve snu nenapadl ..... pak si říkáte ...
......jak tohle může někdo vymyslet!!!
Naopak pokud se konec úplně nepovede,
je tedy předpokládaný, nebo nijaký,
může schodit celý příběh!!!
Úplně za nejhorší považuji konec otevřený!!!
Neposunuje příběh po žebříčku nahoru, ani dolů .
Zato mě přivádí k zuřivosti!!!...
Ne nejsem bez fantazie, ano klidně si ledacos
domyslím, ale musí to mít své meze!
V případě, že si mohu domyslet několik odlišných konců,
není to kniha pro mě!
Když už tu knihu čtu, chci prostě jasnej KONEC!
Nejlépe promyšlenej, neočekávanej, až šokující ...
Jo a mám ráda dobré konce, ale ne prvoplánově dobré.
Konec je u knih, jako třešnička na dortu ...
Miluji, když ve vás ten konec ještě nějakou dobu doznívá ...

"Konec korunuje dílo."
Ovidius

Koloběh času.

23. května 2018 v 10:19 | Věrča
Celý život se točíme v koloběhu začátků a konců.
Sekundy, minuty a často i hodiny plynou ...
... aniž bychom si uvědomili jejich začátek a konec ...
I když i minuta je někdy tak dlouhá,
že se nemůžeme dočkat konce.
Den začíná probuzením, což není nic příjemného ...
A končí začátkem usínání, to je mnohem příjemnější ...
Začátek týdne, pondělí, nejhorší den v týdnu ...
Konec týdne neděle, fajn den ...
... než mi dojde, že zítra je pondělí ...
Začátek pracovní směny je mnohem méně oblíben, než konec!
Měsíce se nám míhají, že se kolikrát nestihneme rozkoukat
a on je ze začátku najednou konec ...
Zato začátek vztahu to bývá krása, na kterou vzpomínáme ...
Vše vidíme růžově, partner dokonalý, život krásný ...
Ovšem konce bývají všeljaké a také na ně vzpomínáme ...
Někdy se marně snažíme zapomenout ...
Velká pozornost se upíná na oslavy konce jednoho a
začátku dalšího roku ... konec veselý ... začátek s bolehlavem ...
Nemohu se vyhnout začátku a konci života ...
Obojí provázejí velké emoce a často slzy ...
Jednou slzy štěstí a jednou slzy smutku ...
Tak mám pocit, že se nám ty začátky a konce prolínají ...
Když něco končí, často nám něco jiného začíná ...
Někdy se na začátek i na konec těšíme, jindy je oddalujeme,
některých se bojíme a čas od času jsou neočekávané ...
Připijme si dnes večer:" Na nové začátky!"
Budeme věřit, že naplní naše očekávání a
dojdou do zdárného konce...............

Přátelství

21. května 2018 v 14:45 | Věrča
Jsou přátelství, která mají svůj začátek a konec.
Proplouváte životem, přátele přicházejí a zase se vzdalují.
Záleží kde se momentálně váš život nachází ...
Většinou se určitou dobu pohybujete v určité skupině,
v níž si vytvoříte známé, kamarády i přátele ...
Je vám společně dobře ...
Život každého dříve nebo později zavane jiným směrem ...
A to bývá začátek konce ...
Nechcete to, slibujete si setkání, zavolání ...
Vždyť to bylo báječné, tolik jsme si rozumněli ...
Často se i několikrát sejdete, postupně s většími odmlkami ...
Pozvolna přijde konec ...
S někým se náhodně setkáte a opět si slibujete ...
Někoho už nikdy neuvidíte ...
Sama jsem zažila mnoho takových přátelství ...
Ráda na ně vzpomínám, každé mi něco přineslo ...
Ovšem pravé přátelství trvá ...
Má sice začátek, ale nemá konec ...
Takové přátelství je vzácnost ...
Věřím, že musí být mezi těmi lidmi něco víc ...
Nějaké neviditelné pouto, které vás drží pohromadě ...
A když už se vzdálíte hodně, skoro to vypadá, že napořád ...
To pouto vás přitáhne zpět ...
A i když v každém vztahu vzniknou různá nedorozumnění ...
Díky tomu poutu je překonáte ...
Sama mám jen velmi málo takových přátel ...
A věřím, že se mnou vydrží od začátku do konce ...

PS: Na závěr citát mojí přítelkyně:
"Přátelé jsou jako hvězdy, nevidíš je pořád, přesto víš, že existují."

Můj Princ.

4. května 2018 v 13:19 | Věrča
Ve školce jsem snila o princi na bílém koni.
V první třídě bylo mé uvažování mnohem realističtější.
Můj otec se měl v hospodě domluvit s otcem kluka co se mi líbí,
že až vyrosteme, tak se vezmeme ...
Jo jo, bejvávala jsem koumák ...
Čas plynul ...
Od čtrnácti do cca osmnácti bylo jasno ...
Vezmu si hezkýho, hodnýho a bohatýho ... s bazénem
Víte jak musí být boží, dělat párty u bazénu ...
V jednadvaceti přišla svatba s chudým fotbalistou ... bez bazénu
Princezny se vdávají jen jednou!
Bohužel nejsem princezna! Jak se ukázalo!
Do roka se konal rozvod ...
Následovalao hledání sama sebe a prince ...
A představte si ... kdo hledá najde ...
Vzala jsem si toho kluka z první třídy,
i když nám to tatínkové nedomluvili!
Navíc je hezkej, hodnej a bohatej přes rozum ...
A nějaké ty koně má pod kapotou ...
Je to můj princ!

PS: Chybí mu ten bazén ... člověk holt nemůže mít všechno!

Otázka dne.

25. dubna 2018 v 22:08 | Věrča
Vše začalo nahlášením uklízečky jedné firmy o nefunkční toaletě.
I když toaleta je v tomto případě označení velmi lichotivé.
Nebudu si na nic hrát.
Prostě hajzl v dezolátním stavu ...nefunkční splachování ...
absence splachovací šňůrky ... ano takové hajzlíky ještě existují ...
urvaná mísa ...
Poslali dobrého muže, aby vše napravil ...
Snahu mu nelze upřít!
Vynesl mísu na dvorek, vylil zbytek vody ...
Namontoval nové splachovací ústrojí i s provázkem ...
K připevnění mísy sehnal dlouhé šrouby,
aby to zas jen tak někdo neurval ...
Vše připraveno ... jde se pro mísu ...
Mísa nikde!
Tento dobrý muž si myslel, že se jedná o legraci ...
Hledal usilovně, za všemi rohy ...
Mísa nikde!
Chápete to!
Někdo ukradl použitou záchodovou mísu!
Dnes opravdu nemá člověk nic jisté ...
A to ani posr..e. hajzlík ...
Proto moje pro dnešek nejdůležitější otázka zní:
Kdo mohl ten záchod ukrást???
ÚžasnýÚžasnýÚžasný
Prosím vás drazí přátelé, kdyby jste zahlédli někoho prchat
se záchodovou mísou, okamžitě dejte vědět.
Vím kam ta misa patří ...

PS: Představte si onoho dobrého muže, jak oznamuje svému nadřízenému ...
" Než jsem to vše dal dohromady, ukradli mě mísu."
Vedoucí:"To si děláš srandu!"
Dobrý muž:"Vypadám snad na to, že si dělám srandu ..."

Nejen lidé umějí žít.

6. února 2018 v 13:36 | Věrča
Žít svůj život není vůbec jednoduché, ale lidé se o to více méně úspěšně pokoušejí.
Ovšem svým životem žijí i věci!
Rozdíl je v tom, že lidé si svůj život vytvářejí alespoň z větší části sami.
Věci naopak mají život takový, jaký jim ho lidé udělají ... větsinou...
O nábytku je to docela známé. Říká se, že má duši ...
Některý je celý život obdivován, jiný méně.
Určité kousky plní funkci okrasnou, další praktickou.
Něco změní i několikrát majitele, jisté kusy zůstávají v rodinnách i více generací.
Bohužel dnešní moderní kousky mají často život jepičí.
Letitý nábytek by mohl psát příběhy a otevírat stará tajemství.
Nejde jen o nábytek, takhle bychom mohli mluvit o každé věci ...
Od domu, přes auta, až ke hřebíku ...
Za specifickou skupinu považuji oblečení.
S životem oblečení úzce souvisí jedna věc ...
Báječná a přesto pekelná ...
Schopná kdykoliv život oděvu ukončit, nebo přetransformovat!
Ano, mám na mysli Pračku!
Transformace manželova svetru na svetřík pro panenku je běžná.
O změně barvy ani nemluvím ...
Naštěstí jde modernizace kupředu a takové nehody se dějí stále méně ...
Je jedna věc, kterou tu pračku ještě nenaučily ...
Možná dvě, u té druhé si nejsem jistá čí je to vina, jestli oděvu, či pračky ...
Ta pračka má někde shované papírové kapesníky!!!
V okamžiku kdy nejvíce spěcháte a nejlépe při várce černého prádla jeden vyflusne ...
Ano umí být nemilosrdná!!!
A pak tady máme všem hospodyňkám velice známý problém Pračka verzus ponožky.
Všichni vědí, že tato dvojice se nemá příliš v lásce.
Společně dělají samé naschvály!
Jednak se stává, že pračka jednu ponožku z páru prostě schlamstne.
Vrátí ji většinou po několika měsících, zásadně, když tu první vyhodíte.
Ponožky, vlastně vesmněs opět jen jedna se také rádi někam shovají.
Zrovna včera jsem to probírala s mojí známou a ta si stěžovala,
že má už sedm jenotlivek, každou jinou a nechápe kam se poděli jejich dvojice.
Načež se ozval její manžel:" Tak já ti to řeknu, už několikrát,
když jsem si bral slipy z nich vypadla ponožka!"
No co tím ty ponožky sledují???
Jeden známej ten to zase celé svádí na manželku.
Prý není schopná ponožky dobře zpárovat.
On nechápe, že ty ponožky si dělají co chtějí ...
Tak si podobné ponožky oddělil barevně, aby to žena lépe zvládala.
Našil si na na ně zespoda barevné korálky!!!
Není to legrace, ne netlačí ho ... říkal ...
Stačí když bude manželka dávat stejné korálky k sobě a je vyhráno!
Ale to je právě to, on nechápe, že ty fusekle se nadají a
prostě si dál žijí svůj vlastní život!
A teď si představte, že tento muž navštívil lékařku.
Sundal si boty, měl ponožky s korálkem ...
Na každé ponožce byl korálek jiné barvy ...
Toto je příběh nezbedných ponožek pro zasmání ... i k zamyšlení!
Prosím vás, vezmněte si z těch ponožek příklad a též se nedejte!
Žijte svůj život, tak jak se to líbí vám!!!
PS: Jsem pro jednorázové ponožky.
 
 

Reklama