Téma týdne.

Konec?

Čtvrtek v 8:00 | Věrča
Začátek je začátek, chvilku trvá ...
...než děj strhne pozornost ...
...než se vše rozjede ...
A už jsme polapeni,
určitou dobu žijeme příběhem.
Žene nás zvědavost a nedočkavost ...
Nemůžeme se dočkat rozuzlení...
............KONCE..................
Kolikrát jsem si říkala, že
si tu knihu vychutnám ...
Nebudu spěchat ...
Ono to nejde ...
Jste vtaženi do děje ....
Hltáte slova, stránky ...
Toužíte po jediném ....
Zjistit jak to dopadne ...
Dostat se na konec ...
Konec je u knih klíčový!
Může být dobrý, špatný ...
Očekávaný, překvapivý ...
Pokud je u knihy dobře napsaný konec,
přenese to knihu o levl výš ...
Nejlepší konec je takový, který by vás
ani ve snu nenapadl ..... pak si říkáte ...
......jak tohle může někdo vymyslet!!!
Naopak pokud se konec úplně nepovede,
je tedy předpokládaný, nebo nijaký,
může schodit celý příběh!!!
Úplně za nejhorší považuji konec otevřený!!!
Neposunuje příběh po žebříčku nahoru, ani dolů .
Zato mě přivádí k zuřivosti!!!...
Ne nejsem bez fantazie, ano klidně si ledacos
domyslím, ale musí to mít své meze!
V případě, že si mohu domyslet několik odlišných konců,
není to kniha pro mě!
Když už tu knihu čtu, chci prostě jasnej KONEC!
Nejlépe promyšlenej, neočekávanej, až šokující ...
Jo a mám ráda dobré konce, ale ne prvoplánově dobré.
Konec je u knih, jako třešnička na dortu ...
Miluji, když ve vás ten konec ještě nějakou dobu doznívá ...

"Konec korunuje dílo."
Ovidius

Koloběh času.

Středa v 10:19 | Věrča
Celý život se točíme v koloběhu začátků a konců.
Sekundy, minuty a často i hodiny plynou ...
... aniž bychom si uvědomili jejich začátek a konec ...
I když i minuta je někdy tak dlouhá,
že se nemůžeme dočkat konce.
Den začíná probuzením, což není nic příjemného ...
A končí začátkem usínání, to je mnohem příjemnější ...
Začátek týdne, pondělí, nejhorší den v týdnu ...
Konec týdne neděle, fajn den ...
... než mi dojde, že zítra je pondělí ...
Začátek pracovní směny je mnohem méně oblíben, než konec!
Měsíce se nám míhají, že se kolikrát nestihneme rozkoukat
a on je ze začátku najednou konec ...
Zato začátek vztahu to bývá krása, na kterou vzpomínáme ...
Vše vidíme růžově, partner dokonalý, život krásný ...
Ovšem konce bývají všeljaké a také na ně vzpomínáme ...
Někdy se marně snažíme zapomenout ...
Velká pozornost se upíná na oslavy konce jednoho a
začátku dalšího roku ... konec veselý ... začátek s bolehlavem ...
Nemohu se vyhnout začátku a konci života ...
Obojí provázejí velké emoce a často slzy ...
Jednou slzy štěstí a jednou slzy smutku ...
Tak mám pocit, že se nám ty začátky a konce prolínají ...
Když něco končí, často nám něco jiného začíná ...
Někdy se na začátek i na konec těšíme, jindy je oddalujeme,
některých se bojíme a čas od času jsou neočekávané ...
Připijme si dnes večer:" Na nové začátky!"
Budeme věřit, že naplní naše očekávání a
dojdou do zdárného konce...............

Přátelství

Pondělí v 14:45 | Věrča
Jsou přátelství, která mají svůj začátek a konec.
Proplouváte životem, přátele přicházejí a zase se vzdalují.
Záleží kde se momentálně váš život nachází ...
Většinou se určitou dobu pohybujete v určité skupině,
v níž si vytvoříte známé, kamarády i přátele ...
Je vám společně dobře ...
Život každého dříve nebo později zavane jiným směrem ...
A to bývá začátek konce ...
Nechcete to, slibujete si setkání, zavolání ...
Vždyť to bylo báječné, tolik jsme si rozumněli ...
Často se i několikrát sejdete, postupně s většími odmlkami ...
Pozvolna přijde konec ...
S někým se náhodně setkáte a opět si slibujete ...
Někoho už nikdy neuvidíte ...
Sama jsem zažila mnoho takových přátelství ...
Ráda na ně vzpomínám, každé mi něco přineslo ...
Ovšem pravé přátelství trvá ...
Má sice začátek, ale nemá konec ...
Takové přátelství je vzácnost ...
Věřím, že musí být mezi těmi lidmi něco víc ...
Nějaké neviditelné pouto, které vás drží pohromadě ...
A když už se vzdálíte hodně, skoro to vypadá, že napořád ...
To pouto vás přitáhne zpět ...
A i když v každém vztahu vzniknou různá nedorozumnění ...
Díky tomu poutu je překonáte ...
Sama mám jen velmi málo takových přátel ...
A věřím, že se mnou vydrží od začátku do konce ...

PS: Na závěr citát mojí přítelkyně:
"Přátelé jsou jako hvězdy, nevidíš je pořád, přesto víš, že existují."

Můj Princ.

4. května 2018 v 13:19 | Věrča
Ve školce jsem snila o princi na bílém koni.
V první třídě bylo mé uvažování mnohem realističtější.
Můj otec se měl v hospodě domluvit s otcem kluka co se mi líbí,
že až vyrosteme, tak se vezmeme ...
Jo jo, bejvávala jsem koumák ...
Čas plynul ...
Od čtrnácti do cca osmnácti bylo jasno ...
Vezmu si hezkýho, hodnýho a bohatýho ... s bazénem
Víte jak musí být boží, dělat párty u bazénu ...
V jednadvaceti přišla svatba s chudým fotbalistou ... bez bazénu
Princezny se vdávají jen jednou!
Bohužel nejsem princezna! Jak se ukázalo!
Do roka se konal rozvod ...
Následovalao hledání sama sebe a prince ...
A představte si ... kdo hledá najde ...
Vzala jsem si toho kluka z první třídy,
i když nám to tatínkové nedomluvili!
Navíc je hezkej, hodnej a bohatej přes rozum ...
A nějaké ty koně má pod kapotou ...
Je to můj princ!

PS: Chybí mu ten bazén ... člověk holt nemůže mít všechno!

Otázka dne.

25. dubna 2018 v 22:08 | Věrča
Vše začalo nahlášením uklízečky jedné firmy o nefunkční toaletě.
I když toaleta je v tomto případě označení velmi lichotivé.
Nebudu si na nic hrát.
Prostě hajzl v dezolátním stavu ...nefunkční splachování ...
absence splachovací šňůrky ... ano takové hajzlíky ještě existují ...
urvaná mísa ...
Poslali dobrého muže, aby vše napravil ...
Snahu mu nelze upřít!
Vynesl mísu na dvorek, vylil zbytek vody ...
Namontoval nové splachovací ústrojí i s provázkem ...
K připevnění mísy sehnal dlouhé šrouby,
aby to zas jen tak někdo neurval ...
Vše připraveno ... jde se pro mísu ...
Mísa nikde!
Tento dobrý muž si myslel, že se jedná o legraci ...
Hledal usilovně, za všemi rohy ...
Mísa nikde!
Chápete to!
Někdo ukradl použitou záchodovou mísu!
Dnes opravdu nemá člověk nic jisté ...
A to ani posr..e. hajzlík ...
Proto moje pro dnešek nejdůležitější otázka zní:
Kdo mohl ten záchod ukrást???
ÚžasnýÚžasnýÚžasný
Prosím vás drazí přátelé, kdyby jste zahlédli někoho prchat
se záchodovou mísou, okamžitě dejte vědět.
Vím kam ta misa patří ...

PS: Představte si onoho dobrého muže, jak oznamuje svému nadřízenému ...
" Než jsem to vše dal dohromady, ukradli mě mísu."
Vedoucí:"To si děláš srandu!"
Dobrý muž:"Vypadám snad na to, že si dělám srandu ..."

Nejen lidé umějí žít.

6. února 2018 v 13:36 | Věrča
Žít svůj život není vůbec jednoduché, ale lidé se o to více méně úspěšně pokoušejí.
Ovšem svým životem žijí i věci!
Rozdíl je v tom, že lidé si svůj život vytvářejí alespoň z větší části sami.
Věci naopak mají život takový, jaký jim ho lidé udělají ... větsinou...
O nábytku je to docela známé. Říká se, že má duši ...
Některý je celý život obdivován, jiný méně.
Určité kousky plní funkci okrasnou, další praktickou.
Něco změní i několikrát majitele, jisté kusy zůstávají v rodinnách i více generací.
Bohužel dnešní moderní kousky mají často život jepičí.
Letitý nábytek by mohl psát příběhy a otevírat stará tajemství.
Nejde jen o nábytek, takhle bychom mohli mluvit o každé věci ...
Od domu, přes auta, až ke hřebíku ...
Za specifickou skupinu považuji oblečení.
S životem oblečení úzce souvisí jedna věc ...
Báječná a přesto pekelná ...
Schopná kdykoliv život oděvu ukončit, nebo přetransformovat!
Ano, mám na mysli Pračku!
Transformace manželova svetru na svetřík pro panenku je běžná.
O změně barvy ani nemluvím ...
Naštěstí jde modernizace kupředu a takové nehody se dějí stále méně ...
Je jedna věc, kterou tu pračku ještě nenaučily ...
Možná dvě, u té druhé si nejsem jistá čí je to vina, jestli oděvu, či pračky ...
Ta pračka má někde shované papírové kapesníky!!!
V okamžiku kdy nejvíce spěcháte a nejlépe při várce černého prádla jeden vyflusne ...
Ano umí být nemilosrdná!!!
A pak tady máme všem hospodyňkám velice známý problém Pračka verzus ponožky.
Všichni vědí, že tato dvojice se nemá příliš v lásce.
Společně dělají samé naschvály!
Jednak se stává, že pračka jednu ponožku z páru prostě schlamstne.
Vrátí ji většinou po několika měsících, zásadně, když tu první vyhodíte.
Ponožky, vlastně vesmněs opět jen jedna se také rádi někam shovají.
Zrovna včera jsem to probírala s mojí známou a ta si stěžovala,
že má už sedm jenotlivek, každou jinou a nechápe kam se poděli jejich dvojice.
Načež se ozval její manžel:" Tak já ti to řeknu, už několikrát,
když jsem si bral slipy z nich vypadla ponožka!"
No co tím ty ponožky sledují???
Jeden známej ten to zase celé svádí na manželku.
Prý není schopná ponožky dobře zpárovat.
On nechápe, že ty ponožky si dělají co chtějí ...
Tak si podobné ponožky oddělil barevně, aby to žena lépe zvládala.
Našil si na na ně zespoda barevné korálky!!!
Není to legrace, ne netlačí ho ... říkal ...
Stačí když bude manželka dávat stejné korálky k sobě a je vyhráno!
Ale to je právě to, on nechápe, že ty fusekle se nadají a
prostě si dál žijí svůj vlastní život!
A teď si představte, že tento muž navštívil lékařku.
Sundal si boty, měl ponožky s korálkem ...
Na každé ponožce byl korálek jiné barvy ...
Toto je příběh nezbedných ponožek pro zasmání ... i k zamyšlení!
Prosím vás, vezmněte si z těch ponožek příklad a též se nedejte!
Žijte svůj život, tak jak se to líbí vám!!!
PS: Jsem pro jednorázové ponožky.

Hlavně se z toho nepo....

22. ledna 2018 v 14:50 | Věrča
"Čeho se bojíš."
Začnu ze široka.
1: Globální oteplování
Vždyť nám už ani za celou zimu nezamrznou rybníky.
Kde mají ty chudinky děti bruslit?
A o sněhu ani nemluvím. Pokud nějaký napadne, nevíme hodiny ani minuty.
Tak rychle sáně, za chvilku může být po všem.
2: Manžel
Tedy, né že bych se bála manžela ... i když ...
Hlavně se obávám, aby nám nepláchnul ...
Jeden nikdy neví!
Kdo by nás živil? Rodiče tvrdí, že je dávno po reklamační lhůtě ...
3: Pavouci
Chápu, že se jedná o velice užitečného tvora! Akorát vzledově je to slabší!
U nás je dostatek místa, kde je nikdo neomezuje. Třeba stodola.
Proč se snaží být užiteční v pergole a někdy dokonce v bytě???
To mně rozum nebere!!!
4:Váha
Nebudu si nic nalhávat, pohledu na váhu se bojím léta. Vím, že je to jen moje chyba!
Přesto se nejvíce ze všeho bojím, že už navždy zůstanu dělovou koulí.
5: Ztráta čehokoliv ...
Patřím k lidem, kteří si neustále vše kontrolují.
Stále kontroluji jestli jsem neztratila peněženku, kartu, klíče ...
Příklad: Zaplatím, uklidím si peněženku do kabely. Udělám pár kroků a raději zkontroluji jestli se peněženka v kabelce nachází. Mohla jsem ji přece hodit mimo. Nasednu do auta, než se rozjedu prověřím, zda mám peněženku na svém místě.
6: Katastrofa v domáctnosti
Je to obdobné jako u bodu předchozího.
Pokud opouštím byt, nebo jdu spát je nutné ledacos překontrolovat.
Hlavní je konvice, vždy musí být vytažena ze zásuvky. Konvice často způsobují požáry!
Sporák musí být vypnutý, dveře z terasy uzavřené a hlavní dveře zamčené, ovšem klíč vyndaný ...
Někdy to zkouknu i vícekrát, protože se může stát, že ta konvice bude v zásuvce a já to přehlédnu!
7: Nepořádek
To je kapitola sama pro sebe. Potřebuji pořádek pro duševní pohodu. Od té doby co mám děti jsem se dost otupila,
přesto sedět v nepořádku nezvládám. Věci mají své místo a tak by se na něm měli nacházet. Pokud možno srovnané!
Proč manžel parkuje auto šejdrem? Proč dětem ze šuplat neustále vykukuje nohavice, nebo rukáv? Proč nemůže ovladač ležet na kraji stolku a rovně? Proč nikdo není schopen pověsit osušku lícem a třemi pruhy v před???
8: Bakterie
Tohle je něco, čemu se nedá vyhnout úplně. Snažím se styk s nimi mnnimalizovat. Na kliku od toalet v restauraci a podobně, zásadně šahám jen kapesníčkem. Nedotýkám se tlačítek na semaforu. Téměř nejezdím MHD. Po styku s nákupním košíkem si dezinfikuji ruce takovým tím gelíkem. Mimochodem skvělá věc.

Jen tak pro představu to snad stačí.
Strachů máme všichni požehnaně a je jen na nás jak se s nimi zvládneme vypořádat.
Některých se časem zbavíme, s jinými se naučíme lépe zacházet ...
Ale ty pavouky fakt nedávám ...
Důležité je se z toho nepo....

Zmatek v hlavě.

19. ledna 2018 v 14:05 | Věrča
Pokud posloucháme svůj vnitřní hlas, vede nás ke spokojenosti ...
Mám na mysli ten pravý hlas srdce oproštěný od ega ...
Někdo o něm mluví jako o intuici ...
Dá se trénovat ... jsem četla ...
Takhle se to prezentuje ...
No věřím, že je pár osvícenců ...
Bohužel já to nejsem!
Ne, že bych vnitřní hlas neslyšela.
Já ho slyším, ale na můj vkus je hodně tichý ...
Spíš jen tak šeptá, čož je samo o sobě na nic ...
Přece pokud se chci prosadit, musím mluvit jasně a nahlas ...
On potichoučku, po lehoučku našeptává ... směřuje ...
Zato mozek, ego ... to je panečku nástup!
Křičí, ječí, jak ho něco napadne už je to venku ...
Nečeká, až se poradíte s vnitřním hláskem!
Šup, prásk a už v tom zase lítáme ...
A pak když je po všem, najednou ho zase zaslechneme ...
Tentokráte celkem zřetelně!
Já jsem to říkal ...
Tak to je platné, že ...
Po bitvě je každý generál!
Teď se ozývá, když se předtim nechal tak snadno zadupat do země ...
Co si budeme povídat, nejlepší je zlatá střední cesta ...
Chce to udržovat rovnováhu mezi vnitřnim hlasem a egem!
Asi byh měla začít s tím tréninkem!!!
Třeba ho pak lépe uslyším ...
Nebo si pro začátek zajdu na ušní???
No uvídíme ...

PS: Rok 2018 má podle astrologů šanci, stát se rokem splněných přání!
Poslouchejte vnitřní hlas a určitě se to podaří!!!???

Hlavně, ať nevyhasne!

27. prosince 2017 v 22:16 | Věrča
Hvězdy.
Ano jsou na nebi a po staletí svítí ..
Prosvědcují noci, někdy se shovají ...
Jindy padají ...
A my si něco přejeme ...
Jsou nádherné a tajemné zároveň ..
Znáte krásnější pohled,
než je na nebe poseté právě hvězdami?
Zároveň mám pocit, že svítí i v našich srdcích.
Tak jako se snaží rozsvítit nebe,
Snaží se přinést záři do našich duší a srdcí ...
Pokud přimouříme oko,
nebo jsme více sentimentální ...
Věříme, že každý má svoji hvězdu,
která ho doprovází na cestě životem ...
Přináší světlo a naději ...
Možná víru v lepší zítřky ...
Víru, že jsme chráněni a přání budou vyslyšena ...
Dodávají určitou naději, něco tak krásného,
ani nemůže signalizovat nic jiného, než ...
Dobro, krásu a víru ...
A to vše přeji ze srdce při padající hvězdě všem
do nového roku ....'...

Poslouchej ...

19. prosince 2017 v 9:47 | Věrča
Když se zaposloucháš, můžeš ji slyšet!
Mnohdy si neuvědomujeme její existenci.
Přesto je s námi neustále, doprovází, našeptává ...
Někdy je pomalá, líbezná, jindy přímo srdce rvoucí.
MELODIE SRDCE.
Srdce je něco faktického a zároveň neuchopitelného.
Pokud se lidé řídí srdcem, ono se jim odmění krásnou melodií.
Kdy jí slyším? Pokud udělám radost sobě, či někomu jinému ...
Když se cítím dobře, jsem v klidu a zabývám se něčím příjemným.
Život je život a má vždy i druhou stranu mince.
Každému někdy přinese něco o co jsme nestály, z čeho srdce bolí.
To je potom už úplně jiná melodie ... divoká, bodavá, řvoucí ...
Tahle melodie není zdaleka tak příjemná, přesto věřím, že pomáhá.
Pomáhá uvolnit napětí, přijmout situaci ...
Pomalinku se vrátit k té příjemné melodii ...
Tato melodie, ať už příjemná, nebo bolavá, či varující
odráží se v člověku výrazem, pohyby, jednáním ...
Přesto ji slyší jen ten dotyčný ...
Nikdy s jistotou nemůžeme vědět,
jaká melodie hraje v srdcích ostatních lidí ...
Buďme k lidem obezřetní, třeba je za jejich jednáním velká bolest.
Každý člověk je tvořen tokem života.
Nikdo kdo neprožil život druhého, nemá právo soudit něčí jednání.
Proto prosím, pokud můžete pomáhejte šířit klid, pochopení a lásku.
Přicházejí Vánoce a to je čas setkávání s blízkými ...
Ale i čas vzpomínek na blízké, kteří už tu nejsou ...
Vánoce hrají v srdcích nejrůznější melodie ...
Nechť v co nejvíce srdcích hraje o Vánocích příjemná melodie!
 
 

Reklama