Téma týdne.

Nejen lidé umějí žít.

6. února 2018 v 13:36 | Věrča
Žít svůj život není vůbec jednoduché, ale lidé se o to více méně úspěšně pokoušejí.
Ovšem svým životem žijí i věci!
Rozdíl je v tom, že lidé si svůj život vytvářejí alespoň z větší části sami.
Věci naopak mají život takový, jaký jim ho lidé udělají ... větsinou...
O nábytku je to docela známé. Říká se, že má duši ...
Některý je celý život obdivován, jiný méně.
Určité kousky plní funkci okrasnou, další praktickou.
Něco změní i několikrát majitele, jisté kusy zůstávají v rodinnách i více generací.
Bohužel dnešní moderní kousky mají často život jepičí.
Letitý nábytek by mohl psát příběhy a otevírat stará tajemství.
Nejde jen o nábytek, takhle bychom mohli mluvit o každé věci ...
Od domu, přes auta, až ke hřebíku ...
Za specifickou skupinu považuji oblečení.
S životem oblečení úzce souvisí jedna věc ...
Báječná a přesto pekelná ...
Schopná kdykoliv život oděvu ukončit, nebo přetransformovat!
Ano, mám na mysli Pračku!
Transformace manželova svetru na svetřík pro panenku je běžná.
O změně barvy ani nemluvím ...
Naštěstí jde modernizace kupředu a takové nehody se dějí stále méně ...
Je jedna věc, kterou tu pračku ještě nenaučily ...
Možná dvě, u té druhé si nejsem jistá čí je to vina, jestli oděvu, či pračky ...
Ta pračka má někde shované papírové kapesníky!!!
V okamžiku kdy nejvíce spěcháte a nejlépe při várce černého prádla jeden vyflusne ...
Ano umí být nemilosrdná!!!
A pak tady máme všem hospodyňkám velice známý problém Pračka verzus ponožky.
Všichni vědí, že tato dvojice se nemá příliš v lásce.
Společně dělají samé naschvály!
Jednak se stává, že pračka jednu ponožku z páru prostě schlamstne.
Vrátí ji většinou po několika měsících, zásadně, když tu první vyhodíte.
Ponožky, vlastně vesmněs opět jen jedna se také rádi někam shovají.
Zrovna včera jsem to probírala s mojí známou a ta si stěžovala,
že má už sedm jenotlivek, každou jinou a nechápe kam se poděli jejich dvojice.
Načež se ozval její manžel:" Tak já ti to řeknu, už několikrát,
když jsem si bral slipy z nich vypadla ponožka!"
No co tím ty ponožky sledují???
Jeden známej ten to zase celé svádí na manželku.
Prý není schopná ponožky dobře zpárovat.
On nechápe, že ty ponožky si dělají co chtějí ...
Tak si podobné ponožky oddělil barevně, aby to žena lépe zvládala.
Našil si na na ně zespoda barevné korálky!!!
Není to legrace, ne netlačí ho ... říkal ...
Stačí když bude manželka dávat stejné korálky k sobě a je vyhráno!
Ale to je právě to, on nechápe, že ty fusekle se nadají a
prostě si dál žijí svůj vlastní život!
A teď si představte, že tento muž navštívil lékařku.
Sundal si boty, měl ponožky s korálkem ...
Na každé ponožce byl korálek jiné barvy ...
Toto je příběh nezbedných ponožek pro zasmání ... i k zamyšlení!
Prosím vás, vezmněte si z těch ponožek příklad a též se nedejte!
Žijte svůj život, tak jak se to líbí vám!!!
PS: Jsem pro jednorázové ponožky.

Hlavně se z toho nepo....

22. ledna 2018 v 14:50 | Věrča
"Čeho se bojíš."
Začnu ze široka.
1: Globální oteplování
Vždyť nám už ani za celou zimu nezamrznou rybníky.
Kde mají ty chudinky děti bruslit?
A o sněhu ani nemluvím. Pokud nějaký napadne, nevíme hodiny ani minuty.
Tak rychle sáně, za chvilku může být po všem.
2: Manžel
Tedy, né že bych se bála manžela ... i když ...
Hlavně se obávám, aby nám nepláchnul ...
Jeden nikdy neví!
Kdo by nás živil? Rodiče tvrdí, že je dávno po reklamační lhůtě ...
3: Pavouci
Chápu, že se jedná o velice užitečného tvora! Akorát vzledově je to slabší!
U nás je dostatek místa, kde je nikdo neomezuje. Třeba stodola.
Proč se snaží být užiteční v pergole a někdy dokonce v bytě???
To mně rozum nebere!!!
4:Váha
Nebudu si nic nalhávat, pohledu na váhu se bojím léta. Vím, že je to jen moje chyba!
Přesto se nejvíce ze všeho bojím, že už navždy zůstanu dělovou koulí.
5: Ztráta čehokoliv ...
Patřím k lidem, kteří si neustále vše kontrolují.
Stále kontroluji jestli jsem neztratila peněženku, kartu, klíče ...
Příklad: Zaplatím, uklidím si peněženku do kabely. Udělám pár kroků a raději zkontroluji jestli se peněženka v kabelce nachází. Mohla jsem ji přece hodit mimo. Nasednu do auta, než se rozjedu prověřím, zda mám peněženku na svém místě.
6: Katastrofa v domáctnosti
Je to obdobné jako u bodu předchozího.
Pokud opouštím byt, nebo jdu spát je nutné ledacos překontrolovat.
Hlavní je konvice, vždy musí být vytažena ze zásuvky. Konvice často způsobují požáry!
Sporák musí být vypnutý, dveře z terasy uzavřené a hlavní dveře zamčené, ovšem klíč vyndaný ...
Někdy to zkouknu i vícekrát, protože se může stát, že ta konvice bude v zásuvce a já to přehlédnu!
7: Nepořádek
To je kapitola sama pro sebe. Potřebuji pořádek pro duševní pohodu. Od té doby co mám děti jsem se dost otupila,
přesto sedět v nepořádku nezvládám. Věci mají své místo a tak by se na něm měli nacházet. Pokud možno srovnané!
Proč manžel parkuje auto šejdrem? Proč dětem ze šuplat neustále vykukuje nohavice, nebo rukáv? Proč nemůže ovladač ležet na kraji stolku a rovně? Proč nikdo není schopen pověsit osušku lícem a třemi pruhy v před???
8: Bakterie
Tohle je něco, čemu se nedá vyhnout úplně. Snažím se styk s nimi mnnimalizovat. Na kliku od toalet v restauraci a podobně, zásadně šahám jen kapesníčkem. Nedotýkám se tlačítek na semaforu. Téměř nejezdím MHD. Po styku s nákupním košíkem si dezinfikuji ruce takovým tím gelíkem. Mimochodem skvělá věc.

Jen tak pro představu to snad stačí.
Strachů máme všichni požehnaně a je jen na nás jak se s nimi zvládneme vypořádat.
Některých se časem zbavíme, s jinými se naučíme lépe zacházet ...
Ale ty pavouky fakt nedávám ...
Důležité je se z toho nepo....

Zmatek v hlavě.

19. ledna 2018 v 14:05 | Věrča
Pokud posloucháme svůj vnitřní hlas, vede nás ke spokojenosti ...
Mám na mysli ten pravý hlas srdce oproštěný od ega ...
Někdo o něm mluví jako o intuici ...
Dá se trénovat ... jsem četla ...
Takhle se to prezentuje ...
No věřím, že je pár osvícenců ...
Bohužel já to nejsem!
Ne, že bych vnitřní hlas neslyšela.
Já ho slyším, ale na můj vkus je hodně tichý ...
Spíš jen tak šeptá, čož je samo o sobě na nic ...
Přece pokud se chci prosadit, musím mluvit jasně a nahlas ...
On potichoučku, po lehoučku našeptává ... směřuje ...
Zato mozek, ego ... to je panečku nástup!
Křičí, ječí, jak ho něco napadne už je to venku ...
Nečeká, až se poradíte s vnitřním hláskem!
Šup, prásk a už v tom zase lítáme ...
A pak když je po všem, najednou ho zase zaslechneme ...
Tentokráte celkem zřetelně!
Já jsem to říkal ...
Tak to je platné, že ...
Po bitvě je každý generál!
Teď se ozývá, když se předtim nechal tak snadno zadupat do země ...
Co si budeme povídat, nejlepší je zlatá střední cesta ...
Chce to udržovat rovnováhu mezi vnitřnim hlasem a egem!
Asi byh měla začít s tím tréninkem!!!
Třeba ho pak lépe uslyším ...
Nebo si pro začátek zajdu na ušní???
No uvídíme ...

PS: Rok 2018 má podle astrologů šanci, stát se rokem splněných přání!
Poslouchejte vnitřní hlas a určitě se to podaří!!!???

Hlavně, ať nevyhasne!

27. prosince 2017 v 22:16 | Věrča
Hvězdy.
Ano jsou na nebi a po staletí svítí ..
Prosvědcují noci, někdy se shovají ...
Jindy padají ...
A my si něco přejeme ...
Jsou nádherné a tajemné zároveň ..
Znáte krásnější pohled,
než je na nebe poseté právě hvězdami?
Zároveň mám pocit, že svítí i v našich srdcích.
Tak jako se snaží rozsvítit nebe,
Snaží se přinést záři do našich duší a srdcí ...
Pokud přimouříme oko,
nebo jsme více sentimentální ...
Věříme, že každý má svoji hvězdu,
která ho doprovází na cestě životem ...
Přináší světlo a naději ...
Možná víru v lepší zítřky ...
Víru, že jsme chráněni a přání budou vyslyšena ...
Dodávají určitou naději, něco tak krásného,
ani nemůže signalizovat nic jiného, než ...
Dobro, krásu a víru ...
A to vše přeji ze srdce při padající hvězdě všem
do nového roku ....'...

Poslouchej ...

19. prosince 2017 v 9:47 | Věrča
Když se zaposloucháš, můžeš ji slyšet!
Mnohdy si neuvědomujeme její existenci.
Přesto je s námi neustále, doprovází, našeptává ...
Někdy je pomalá, líbezná, jindy přímo srdce rvoucí.
MELODIE SRDCE.
Srdce je něco faktického a zároveň neuchopitelného.
Pokud se lidé řídí srdcem, ono se jim odmění krásnou melodií.
Kdy jí slyším? Pokud udělám radost sobě, či někomu jinému ...
Když se cítím dobře, jsem v klidu a zabývám se něčím příjemným.
Život je život a má vždy i druhou stranu mince.
Každému někdy přinese něco o co jsme nestály, z čeho srdce bolí.
To je potom už úplně jiná melodie ... divoká, bodavá, řvoucí ...
Tahle melodie není zdaleka tak příjemná, přesto věřím, že pomáhá.
Pomáhá uvolnit napětí, přijmout situaci ...
Pomalinku se vrátit k té příjemné melodii ...
Tato melodie, ať už příjemná, nebo bolavá, či varující
odráží se v člověku výrazem, pohyby, jednáním ...
Přesto ji slyší jen ten dotyčný ...
Nikdy s jistotou nemůžeme vědět,
jaká melodie hraje v srdcích ostatních lidí ...
Buďme k lidem obezřetní, třeba je za jejich jednáním velká bolest.
Každý člověk je tvořen tokem života.
Nikdo kdo neprožil život druhého, nemá právo soudit něčí jednání.
Proto prosím, pokud můžete pomáhejte šířit klid, pochopení a lásku.
Přicházejí Vánoce a to je čas setkávání s blízkými ...
Ale i čas vzpomínek na blízké, kteří už tu nejsou ...
Vánoce hrají v srdcích nejrůznější melodie ...
Nechť v co nejvíce srdcích hraje o Vánocích příjemná melodie!

Základka? Stačilo!

23. listopadu 2017 v 13:51 | Věrča
Na základní vzdělávací instituci nemám dobré vzpomínky!
Nejhorší byla první a druhá třída!
Tímto děkuji paní učitelce Kovářové!
Neustále křičela, i když né vždy na mě ...
Velice mě to rušilo a odvádělo pozornost!
Tomu odpovídaly výsledky učení.
Bála jsem se jí!!!
A strachem utvářená osobnost šestiletého dítěte ...
Nic dobrého ...
S následky se potýkám dodnes!
Dávno jsem se přes to přenesla.
Přesto se někdy přistihnu, že mé jednání je vedeno strachem.
Hluboko zakořeněným strachem ...
Bojuji s tím a snažím se od tohoto strachu osvobodit.
Mé sebevědomí bylo trvale narušeno ...
Dlouho jsem trpěla pocitem, že jsem hloupá!!!
Nemají mě rádi!!!
Až o mnoho let později na střední škole,
(zakončenou maturitou s vyznamenáním)
jsem pochopila, že zas tak blbá nebudu.
Vlastně zbytek základní školy už byl lepší a lepší ...
Postupně se to srovnávalo ...
Není, ale náhodou ten začátek nejdůležitější?
Stáhla jsem se do sebe ...
Chybělo sebevědomí se prosadit.
Neměla jsem ve škole kamarádku.
Navíc paní učitelka dozorovala při obědech,
nutila nás za každou cenu dojídat!
A to i tlusté maso, jak si na to vzpomenu, klepe se mi žaludek.
Po nuceném požití mlékové polévky ... došlo na nejhorší
Ryhlý běh na toaletu ...
Moc se mně nechtělo na toto téma psát.
Nakonec, je to venku ...
Stále o tom nepíšu úplně v klidu ...
Občas tu učitelku někde zahlédnu, je to stařešinka.
Nápad vyříkat si to s ní, brzo odezměl ...
Skorem by jí bylo člověku líto ...
Kdo ví jestli si vůbec někdy uvědomila ...
Možná ji ani nenapadlo jakou dělala paseku ...
Tímto jí odpouštím ...
Naštěstí je to pryč a já vím, že jsem chytrá, vtipná a krásná! Úžasný

Kéž bych ho vlastnila ...

2. listopadu 2017 v 12:07 | Věrča
Jé to by byla paráda,lehnout si na záda a číst manuál pro život. Vždy bych věděla jak se správně zachovat. Nedocházelo by k trapasům, na ty jsem specialista Úžasný. Takový manuál by zajistil, že budu skvělá manželka, matka, milenka, dcera, snacha a kamarádka... Ovšem takový zázrak nemám tudíž ve všech bodech selhávám Zamračený. Ne nedělám si legraci!!!!!!!!!
Nedovedu si představit, jak by takový manuál vypadal. Při zamyšlení rozsahu oblastí života, mluvíme o nekonečnu ..
A teď z druhé strany. Všichni jednají dle manuálu, život běží jako po drátkách. Nebyla by to trošku nuda??????
Život je o tom, že děláme chyby, selháváme, ale také se radujeme z vyřešeného a oslavujeme povedené. Noó taková oslava podle manuálu, jak by asi probíhala???? Já miluji oslavy! Nespoutané, nepředvídalelné a ďábelské Úžasný.
Vlastně tak trochu takový manuál existuje, přesněji je jich spousta. Jak se vydat duchovní cestou, jak pečovat o dítě, jak vařit, jak dosáhnout úspěchu, jak se chovat ve společnosti ..... Takový manuál je tak trochu návod?!
A to je problém. Návody k čemukoliv zásadně nečtu. No je fakt, že pokud s něčím nastane problém, lovím v návodu pomoc. Ne nečtu od začátku, hledám klíčová slova.
Ovšem jsou lidé co se na nějaký návod doslova upnou, no pokud se jedná o televizi, dejme tomu. Jenže co když jde o dítě??? Za mé mateřské se takovým matkám říkalo Betynky (časopis pro mamimky).Lidé co se snaží vše dělat správně dle návodu, mě nikdy neseděli. Jsou na mě příliš upjatí. Já mám ráda legraci. Také se ráda dovídám novinky z určitých oblastí, ale jet slepě podle nich? K čemu by nám potom byla intuice? No na ..... a na nic. Razím heslo, že nejlepší je zdravý selský rozum S vyplazeným jazykem. To je můj manuál. Podle kterého se snažím žít. Holt jednou jsem v pekle a jednou v nebi. Někdy dělám kotrmelce, že nevim jestli je to peklo, nebo nebe ... Ale žiju a ráda Líbající . A o všech těch kotrmelcích, nebi a pekle já budu pravidelně psát Líbající.

Můj boj.

1. listopadu 2017 v 12:53 | Věrča
Zamyslela jsem se nad tématem BOJ...
Mám pocit, že se zblázním ...
Nebo, už blázen jsem?.........
Představte si s čím vším musím B O J O V A T .....
Já vím, nejsem sama, každý má něco....
Ale můj BOJ je opravdu nemilosrdný!....
Největší BOJ, vlastně už se jedná o desetiletou válku vedu s váhou.
Nutno podotknout,že až na pár nepatrných vítězných soubojů...
Prohrávám!
Dále jak říká moje babička:"Děti, to jsou květy života".
To je pravda pravdoucí¨...
Jenže oni ty květy nadělají dost nepořádku ...
Což je vysilující a vítězství nemám nikdy jisté...
Vůbec nejraději svádím boj s manželem....
Často je to zábavné....
Někdy se člověk zapotí...
Nedovedete si představit, čeho je ten chlap schopen!...
V ceklkovém součtu....remíza
No jako, jen tak mezi námi: Mít nějakého troubu...
Stále vyhrávat, nic pro mě...
Každé ráno bojuji sama proti vlastní zodpovědnosti...
Zazvoní budík! Musím vstávat!!!!!!!!!
Ono by se vlastně nic nestalo, kdybychom jednou zaspali.....
Za pět minut.. budík!!!!
Spím dál, jen pro dnešek.....budík!!!!!
Vzdávám to, vstávám! Nebo je to boj s budíkem?????????
Jeden z nejkrvavějších bojů prohrávám s penezi....
Nevěříte, doopravdy na to jdu tvrdě...... Jenže...
Oni se ty potvory neustále někam rozutíkají ....
A kde máme boj s časem, hloupými lidmi a globálním oteplováním...........
No jistě uznáte, že tíha na mých bedrech je obrovská......
Tak B O J E a ZDAR!!
 
 

Reklama