Květy života ...

1. června 2018 v 13:30 | Věrča |  Téma týdne.
Děti nám v životě již připravily a je nám jasné,
že ještě připraví nejednu horkou chvilku...
Uvedu pár příkladů, mých pět nej trapasů,
kdy jsem se opravdu orosila ...zapotila ...

1. Eskalátory
Míříme ven s obchodním domě ...
Já a moje tříletá dcera ...
Nákupní košík přetéká ...
Parkujeme v garážích ...
Dojdeme k eskalátorůn ...
Najedu na ně s vozíkem ...
Podávám dceři ruku ...
Ona nenastoupí, já jedu ...
Panikařím ...
Dcera spouští srdcervoucí pláč ...
Lidé se zbíhají ... co se to děje ...
Buď nechám jet košík samotnej ..
Co když ujede a někoho zabije ...
Nebo se pro dceru vrátím, až
bude košík v bezpečí dole ...
Ta minuta, nebo dvě ...
Než jsem dojela dolů ...
A vyběhla nahoru ...
Byla ... nekonečná ...

2. Koberec
Dcerka se neustále svlékala ...
Když byla maličká ...
Malinko jsme se obávali,
aby jí to nedrželo ještě v patnácti ...
Bylo ji kousek přes rok ...
Popíjeli jsme kávu u švagrů na návštěvě ...
Naše holčička tam pobíhala na Evu ...
Najednou se zastavila ...
Uprostřed obýváku ...
Začala čůrat ...
Byl tam koberec ...
V barvě slonové kosti ...
........NOVÝ..........

3. Ztracené dítě
Nakupujeme ...já ...dcera tři roky ...
Malá už nechce sedět v košíku ...
Vyndám ji ...
Pobíhá kolem mě ...
Plete se mi pod nohy ...
Najednou je pryč ...
Hlava přehrává nejčernější scénáře!
Někdo jí sebral, už ji nikdy neuvidím ...
Pobíhám sem a tam ... nikde není ...
Proč jsou obchodní domy tak velké ...
Oslovuji prodavačku ... hledáme ...
Během několika minut ji nacházíme ...
Stojí v oddělení časopisů a čte si ...
Možná jste tehdy slyšeli ránu ...
To mě spadl kámen ze srdce!

4. Vánočka
Dcera je malinko oplácaná ...
Chodíme k nutriční terapeutce ...
Předkládáme sepsaný jídelníček ...
Nějak jsem na to zapomněla ...
Napsala jsem ho v práci ...
Tak, aby to vypadalo, že se
snažíme a zároveň občas hřešíme...
Paní terapeutka jídelníček pročítala ...
Něco pochválila něco vytkla ...
Terapeutka:"Tu vánočku by neměla,
a když tak pouze jeden plátek."
Do toho horlivě skočila dcerka:
"Vánočku jsem neměla, tu já vůbec nejím!"
...
5. Proč?
Tohle začalo jeětě, než jsem měla děti ...
Kamarádky a kolegyně rodily jedna přes druhou ...
A tak rádi se s miminkem pochlubily ...
Samozdřejmostí byla pochvala ...
Něco jako, že takhle krásnou holčičku,
chlapečka jsem ještě neviděla ...
Záhy vyšlo na jevo, že děti něco takového
jako jsem já také jak živ neviděli ...
Líbyla jsem se jim patrně o dost méně,
než oni mě ...
Chápete to???
Kdyby kdokoliv, ale já? ...
Já ne ně s úsměvem a oni ...
Ty mrňata jakmile mě uviděli,
spustili neuvěřitělný řev ...
Zbrunátněli, ječeli, slzy se řinuly proudem ...
Ani vlastní matka je nedokázala uklidnit...
Velmi brzy jsem pochopila ...
Lepší bude těm sirénám nechodit na oči ...
Pro jistotu se tím řídím dodnes ...

Jo děti to jsou květy života...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 erin-dixx erin-dixx | Web | 1. června 2018 v 15:58 | Reagovat

Dobře napsaný

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama