Když noha nohu míjí...

26. října 2017 v 12:58 | Věrča
Nazdárek Market.
Představ si ...
Začalo to na konci letních prázdnin ...
Trvá to už devět týdnů ...
Baví mě to, pokecám si u toho ...
Jo a většinou funim, jak prase, když jde z bukvic...
Sleduji proměnu léta na podzim, zelené na žlutou a červenou ...
Krásně si pročišťuji hlavu ...
Pravidelně třikrát v týdnu chodím čtyři kilometry.
Kdyz tě o tom píšu, usmívám se ...
Já to miluju !
Asi jsem se zbláznila a nebo jsem se našla?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Camilla Camilla | Web | 26. října 2017 v 13:17 | Reagovat

Takové krátké články a hrátky se slovy prostě zbožňuju :3

Perfektní, mám chuť tvůj blog prozkoumat a víš co? Jdu na to! ;)

2 Market Market | E-mail | 1. listopadu 2017 v 13:45 | Reagovat

Drahá Veruško,
od mého odstěhování se toho u Tebe mnoho změnilo. A jsou to samá pozitiva.
Jsem na Tebe pyšná, protože vím, jak jsi s váhou bojovala a nemohla jsi najít odhodlání to udělat.
Já pro změnu opět nejím, cvičit chci zase začít v příštím týdnu. Přece jen mi to chybí a úplně chápu že Tě to naplňuje.
Zatím co Tvůj boj je s fyzickou stránkou, já svádím boj se svým vnitřním já.
Tolikrát jsem v životě lhala a nezachovala se dobre, že se mi to teď krásně vrací.
Z jedné stránky cítím vděk. Vděk za to, ze jsem si zakusila bolest kterou jsem mnohdy způsobila.
Na druhou stranu zklamání, že důvěřovat je jako jít bosá po silnici a doufat, že na nic nešlápneš.
Marně se člověk snaží spálit mosty, minulost nesmažeš a vše špatné je jednou vráceno zpět.
A i když to zní hloupě, poprosila jsem svého strážného anděla, protože toho mám zcela jistě, ať mi dá znamení jestli zůstat anebo jít.
A on ho po mě přímo hodil.
Tak proč pořád zůstávám...?

3 Věrča Věrča | E-mail | 1. listopadu 2017 v 14:28 | Reagovat

Napsala si to krásně Markétko.
Dej tomu Andělíčkovi šanci a on Tě povede i nadále ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama