Nejen lidé umějí žít.

6. února 2018 v 13:36 | Věrča |  Téma týdne.
Žít svůj život není vůbec jednoduché, ale lidé se o to více méně úspěšně pokoušejí.
Ovšem svým životem žijí i věci!
Rozdíl je v tom, že lidé si svůj život vytvářejí alespoň z větší části sami.
Věci naopak mají život takový, jaký jim ho lidé udělají ... větsinou...
O nábytku je to docela známé. Říká se, že má duši ...
Některý je celý život obdivován, jiný méně.
Určité kousky plní funkci okrasnou, další praktickou.
Něco změní i několikrát majitele, jisté kusy zůstávají v rodinnách i více generací.
Bohužel dnešní moderní kousky mají často život jepičí.
Letitý nábytek by mohl psát příběhy a otevírat stará tajemství.
Nejde jen o nábytek, takhle bychom mohli mluvit o každé věci ...
Od domu, přes auta, až ke hřebíku ...
Za specifickou skupinu považuji oblečení.
S životem oblečení úzce souvisí jedna věc ...
Báječná a přesto pekelná ...
Schopná kdykoliv život oděvu ukončit, nebo přetransformovat!
Ano, mám na mysli Pračku!
Transformace manželova svetru na svetřík pro panenku je běžná.
O změně barvy ani nemluvím ...
Naštěstí jde modernizace kupředu a takové nehody se dějí stále méně ...
Je jedna věc, kterou tu pračku ještě nenaučily ...
Možná dvě, u té druhé si nejsem jistá čí je to vina, jestli oděvu, či pračky ...
Ta pračka má někde shované papírové kapesníky!!!
V okamžiku kdy nejvíce spěcháte a nejlépe při várce černého prádla jeden vyflusne ...
Ano umí být nemilosrdná!!!
A pak tady máme všem hospodyňkám velice známý problém Pračka verzus ponožky.
Všichni vědí, že tato dvojice se nemá příliš v lásce.
Společně dělají samé naschvály!
Jednak se stává, že pračka jednu ponožku z páru prostě schlamstne.
Vrátí ji většinou po několika měsících, zásadně, když tu první vyhodíte.
Ponožky, vlastně vesmněs opět jen jedna se také rádi někam shovají.
Zrovna včera jsem to probírala s mojí známou a ta si stěžovala,
že má už sedm jenotlivek, každou jinou a nechápe kam se poděli jejich dvojice.
Načež se ozval její manžel:" Tak já ti to řeknu, už několikrát,
když jsem si bral slipy z nich vypadla ponožka!"
No co tím ty ponožky sledují???
Jeden známej ten to zase celé svádí na manželku.
Prý není schopná ponožky dobře zpárovat.
On nechápe, že ty ponožky si dělají co chtějí ...
Tak si podobné ponožky oddělil barevně, aby to žena lépe zvládala.
Našil si na na ně zespoda barevné korálky!!!
Není to legrace, ne netlačí ho ... říkal ...
Stačí když bude manželka dávat stejné korálky k sobě a je vyhráno!
Ale to je právě to, on nechápe, že ty fusekle se nadají a
prostě si dál žijí svůj vlastní život!
A teď si představte, že tento muž navštívil lékařku.
Sundal si boty, měl ponožky s korálkem ...
Na každé ponožce byl korálek jiné barvy ...
Toto je příběh nezbedných ponožek pro zasmání ... i k zamyšlení!
Prosím vás, vezmněte si z těch ponožek příklad a též se nedejte!
Žijte svůj život, tak jak se to líbí vám!!!
PS: Jsem pro jednorázové ponožky.
 

Hlavně se z toho nepo....

22. ledna 2018 v 14:50 | Věrča |  Téma týdne.
"Čeho se bojíš."
Začnu ze široka.
1: Globální oteplování
Vždyť nám už ani za celou zimu nezamrznou rybníky.
Kde mají ty chudinky děti bruslit?
A o sněhu ani nemluvím. Pokud nějaký napadne, nevíme hodiny ani minuty.
Tak rychle sáně, za chvilku může být po všem.
2: Manžel
Tedy, né že bych se bála manžela ... i když ...
Hlavně se obávám, aby nám nepláchnul ...
Jeden nikdy neví!
Kdo by nás živil? Rodiče tvrdí, že je dávno po reklamační lhůtě ...
3: Pavouci
Chápu, že se jedná o velice užitečného tvora! Akorát vzledově je to slabší!
U nás je dostatek místa, kde je nikdo neomezuje. Třeba stodola.
Proč se snaží být užiteční v pergole a někdy dokonce v bytě???
To mně rozum nebere!!!
4:Váha
Nebudu si nic nalhávat, pohledu na váhu se bojím léta. Vím, že je to jen moje chyba!
Přesto se nejvíce ze všeho bojím, že už navždy zůstanu dělovou koulí.
5: Ztráta čehokoliv ...
Patřím k lidem, kteří si neustále vše kontrolují.
Stále kontroluji jestli jsem neztratila peněženku, kartu, klíče ...
Příklad: Zaplatím, uklidím si peněženku do kabely. Udělám pár kroků a raději zkontroluji jestli se peněženka v kabelce nachází. Mohla jsem ji přece hodit mimo. Nasednu do auta, než se rozjedu prověřím, zda mám peněženku na svém místě.
6: Katastrofa v domáctnosti
Je to obdobné jako u bodu předchozího.
Pokud opouštím byt, nebo jdu spát je nutné ledacos překontrolovat.
Hlavní je konvice, vždy musí být vytažena ze zásuvky. Konvice často způsobují požáry!
Sporák musí být vypnutý, dveře z terasy uzavřené a hlavní dveře zamčené, ovšem klíč vyndaný ...
Někdy to zkouknu i vícekrát, protože se může stát, že ta konvice bude v zásuvce a já to přehlédnu!
7: Nepořádek
To je kapitola sama pro sebe. Potřebuji pořádek pro duševní pohodu. Od té doby co mám děti jsem se dost otupila,
přesto sedět v nepořádku nezvládám. Věci mají své místo a tak by se na něm měli nacházet. Pokud možno srovnané!
Proč manžel parkuje auto šejdrem? Proč dětem ze šuplat neustále vykukuje nohavice, nebo rukáv? Proč nemůže ovladač ležet na kraji stolku a rovně? Proč nikdo není schopen pověsit osušku lícem a třemi pruhy v před???
8: Bakterie
Tohle je něco, čemu se nedá vyhnout úplně. Snažím se styk s nimi mnnimalizovat. Na kliku od toalet v restauraci a podobně, zásadně šahám jen kapesníčkem. Nedotýkám se tlačítek na semaforu. Téměř nejezdím MHD. Po styku s nákupním košíkem si dezinfikuji ruce takovým tím gelíkem. Mimochodem skvělá věc.

Jen tak pro představu to snad stačí.
Strachů máme všichni požehnaně a je jen na nás jak se s nimi zvládneme vypořádat.
Některých se časem zbavíme, s jinými se naučíme lépe zacházet ...
Ale ty pavouky fakt nedávám ...
Důležité je se z toho nepo....

Konečně sníh!

22. ledna 2018 v 8:44 | Věrča
22.1.2018

 


Zmatek v hlavě.

19. ledna 2018 v 14:05 | Věrča |  Téma týdne.
Pokud posloucháme svůj vnitřní hlas, vede nás ke spokojenosti ...
Mám na mysli ten pravý hlas srdce oproštěný od ega ...
Někdo o něm mluví jako o intuici ...
Dá se trénovat ... jsem četla ...
Takhle se to prezentuje ...
No věřím, že je pár osvícenců ...
Bohužel já to nejsem!
Ne, že bych vnitřní hlas neslyšela.
Já ho slyším, ale na můj vkus je hodně tichý ...
Spíš jen tak šeptá, čož je samo o sobě na nic ...
Přece pokud se chci prosadit, musím mluvit jasně a nahlas ...
On potichoučku, po lehoučku našeptává ... směřuje ...
Zato mozek, ego ... to je panečku nástup!
Křičí, ječí, jak ho něco napadne už je to venku ...
Nečeká, až se poradíte s vnitřním hláskem!
Šup, prásk a už v tom zase lítáme ...
A pak když je po všem, najednou ho zase zaslechneme ...
Tentokráte celkem zřetelně!
Já jsem to říkal ...
Tak to je platné, že ...
Po bitvě je každý generál!
Teď se ozývá, když se předtim nechal tak snadno zadupat do země ...
Co si budeme povídat, nejlepší je zlatá střední cesta ...
Chce to udržovat rovnováhu mezi vnitřnim hlasem a egem!
Asi byh měla začít s tím tréninkem!!!
Třeba ho pak lépe uslyším ...
Nebo si pro začátek zajdu na ušní???
No uvídíme ...

PS: Rok 2018 má podle astrologů šanci, stát se rokem splněných přání!
Poslouchejte vnitřní hlas a určitě se to podaří!!!???

Hlavně, ať nevyhasne!

27. prosince 2017 v 22:16 | Věrča |  Téma týdne.
Hvězdy.
Ano jsou na nebi a po staletí svítí ..
Prosvědcují noci, někdy se shovají ...
Jindy padají ...
A my si něco přejeme ...
Jsou nádherné a tajemné zároveň ..
Znáte krásnější pohled,
než je na nebe poseté právě hvězdami?
Zároveň mám pocit, že svítí i v našich srdcích.
Tak jako se snaží rozsvítit nebe,
Snaží se přinést záři do našich duší a srdcí ...
Pokud přimouříme oko,
nebo jsme více sentimentální ...
Věříme, že každý má svoji hvězdu,
která ho doprovází na cestě životem ...
Přináší světlo a naději ...
Možná víru v lepší zítřky ...
Víru, že jsme chráněni a přání budou vyslyšena ...
Dodávají určitou naději, něco tak krásného,
ani nemůže signalizovat nic jiného, než ...
Dobro, krásu a víru ...
A to vše přeji ze srdce při padající hvězdě všem
do nového roku ....'...

Poslouchej ...

19. prosince 2017 v 9:47 | Věrča |  Téma týdne.
Když se zaposloucháš, můžeš ji slyšet!
Mnohdy si neuvědomujeme její existenci.
Přesto je s námi neustále, doprovází, našeptává ...
Někdy je pomalá, líbezná, jindy přímo srdce rvoucí.
MELODIE SRDCE.
Srdce je něco faktického a zároveň neuchopitelného.
Pokud se lidé řídí srdcem, ono se jim odmění krásnou melodií.
Kdy jí slyším? Pokud udělám radost sobě, či někomu jinému ...
Když se cítím dobře, jsem v klidu a zabývám se něčím příjemným.
Život je život a má vždy i druhou stranu mince.
Každému někdy přinese něco o co jsme nestály, z čeho srdce bolí.
To je potom už úplně jiná melodie ... divoká, bodavá, řvoucí ...
Tahle melodie není zdaleka tak příjemná, přesto věřím, že pomáhá.
Pomáhá uvolnit napětí, přijmout situaci ...
Pomalinku se vrátit k té příjemné melodii ...
Tato melodie, ať už příjemná, nebo bolavá, či varující
odráží se v člověku výrazem, pohyby, jednáním ...
Přesto ji slyší jen ten dotyčný ...
Nikdy s jistotou nemůžeme vědět,
jaká melodie hraje v srdcích ostatních lidí ...
Buďme k lidem obezřetní, třeba je za jejich jednáním velká bolest.
Každý člověk je tvořen tokem života.
Nikdo kdo neprožil život druhého, nemá právo soudit něčí jednání.
Proto prosím, pokud můžete pomáhejte šířit klid, pochopení a lásku.
Přicházejí Vánoce a to je čas setkávání s blízkými ...
Ale i čas vzpomínek na blízké, kteří už tu nejsou ...
Vánoce hrají v srdcích nejrůznější melodie ...
Nechť v co nejvíce srdcích hraje o Vánocích příjemná melodie!

Vánočni stromek.

15. prosince 2017 v 13:15 | Věrča
Miluji Vánoce.
Nejen, že třebas něco dostanu ...
Jsme pár dní doma a navštěvujeme se s rodinnou a přáteli ...
Je to pohodička, ráno nezvoní budík, nikam se nespěchá ...
Maximálně včas vyrazit z jedné návštěvy na druhou ...
Je třeba ochutnat co kdo pekl, zkouknout nějakou tu pohádku ...
Jo a abych nezapomněla, nesmí chybět svařáček ... mňam ...
Horší je to, co nejkrásnějším svátkům v roce předhází ...
Nesu to statečně a jsem organizačně schopná ...
Přesto to nejde levou zadní, musím zapojit všechny čtyři ...
Snažím se, už tu přípravu si užívat ...
Cukroví peču pouze, aby se neřeklo ...
Dárky kupuji z 90% na internetu ...
Výzdobu dělám s holčičkami ...
Kapra máme každý rok od strýčka ...
Salát dělá manželova maminka ...
Prostě vše jako po drátkách ...
No akorát se mně roztekly sušenky ... a perníčky ...
Manžel nemá Vánoce rád!
Od té doby, co přestal dostávat hračky!
Nevypadá, že by nejak trpěl, ale když to říká?
Snažím se tedy, aby byl v klidu a moc ho nezatěžuji ...
Jeho jediným úkolem je zakoupit stromek a dát ho do stojánku!
Co vám budu povídat, dost často třiadvacátého šílím ...
Budeme bez stromku ...
Jednou dokonce třiadvacátého uřízl okrasný smrček na zahradě!!!
Nekecám!!! Nebo také zase jednou po domluvě se správcem lesa,
jsme samozdřejmně třiadvacátého jeli řezat stromek do lesa z náletů!!!
No a v loni to byl vrchol!
Třiadvacátého odpoledne jel koupit stromky švagr!!!
Vzhledem k datu...
Většina prodejců doma v teple a ti co ještě něco mají ...?
No ještě, že toho švagra máme a na zuby jsme koukat nemohli ...
Snad jedinkrát jsme měli stromeček včas a to je kupoval druhý švagr,
pro celou famílii, tedy pět stromků ... Poprvé a naposledy ...
Tak co myslíte letos???
Už týden o tom s manželem diskutujeme ...
Opakuje otázku, jestli já nevím, kdy on koupí stromek ... a kde ...
Tak jsem si ten stromeček včera koupila sama ...
Ať žije emancipace!!!

PS: Jsem velice zvědavá jak manžel usadí stromek do stojánku!
Když naznačím, že přišel čas, je mu nevolno ...
Stojánek je úplně na ... nic, případně špatně narostl kmen ...

Šťastné a veselé!!!

Ježíšek???

5. prosince 2017 v 9:13 | Věrča
Od té doby co máme děti se těším,
až budou větší a nebudou věřit na Ježíška.
Je faktem, že jiskřičky v dětských očích jsou k nezaplacení ...
Ovšem pokud krom kuchařky, uklízečky, pekařky, nákupčí,
musíte zastat veškerou práci i za Ježíška ...
Navíc kdo slízne smetanu ... Ježíšek.
Loni jedna z dcer prohlásila:
" Já na Ježíška věřím, protože vy by jste nám nic nekoupili!!!"
Jsem příšerná matka, ale prostě se nemohu dočkat,
až budeme zdobit stromek společně už dvacátéhotřetího.
A na štědrý den bude vše víc v klidu ... možná...
Včera takhle jedeme v autě a starší dcerka začne fňukat:
"Mám zkažené celé Vánoce!!
Já:"Pročpak?"
"Paní učitelka nám prozradila, že žádný Ježíšek neexistuje ..."
Nadechuji se ...
Vlhnou mi oči ...
Přidává se mladší:"Učitelka určitě kecá!"
Já:"On ten Ježíšek je taková pohádková postava z dětských snů ..."
" Kdo chce věřit věří a kdo nechce nevěří
a kdo nevěří nedostane dárky ..."
Děti se shodují, že pro jistotu věří ...
Najednou jsem z toho smutná ...
Já, že už mám takhle velké děti, že pochybují o existenci Ježíška???
Nenánápadně si utírám slzy ...
Celou dobu se na to těším a teď když to má přijít ...
Toužím zastavit čas ...
Kam jsem spěchala, vdyť je to nádherná iluze ...



Závislost na čaji.

24. listopadu 2017 v 14:36 | Věrča
Včera jsem si uvařila po letech mátový čaj.
Byl vynikající a vrátil mě o pár let zpět.
Jako náctiletá jsem ho milovala...
Patřil ke mně a já k němu ...
Maminka se dokonce obávala,
jestli na něm nebudu závislá Překvapený
Ó má drahá maminko to byli nádherné starosti ...
Léta běží a dnes mám o dost horší závislosti ...
Ne nebudu je vyjmenovávat!
Nóó, tak jen pro představu:
Sladké, vlastně jídlo všeobecně, káva, tabletky na bolest ...
Alkohol? Ne ten nepiju!
Že piju vínečko bílé?
Pozor to je lék a přírodní!
O tom nebudu diskutovat!
Maminko... co bych za to dala ...
Být dnes závislá pouze na mátovém čaji ...
Co naplat, ze závislostmi se bojuje těžko ...
Možná ... spíše ... rozšířím ... seznam ...
Už se těším, až si vychutnám oblíbený mátový čaj Úžasný

Ježíšek peče cukroví ...

24. listopadu 2017 v 9:04 | Věrča
Také vám to říkaly ...
Když jste byli docela malý?
Jednalo se o určitý příslib ...
Pokaždé, když to spatřím ...
Usmívám se a pociťuji pohodu ...
Obloha září podzimními červánky ...
To už Ježíšek peče cukroví ...


Kam dál